Blížkovice – Od historické minulosti k současnosti
Starobylé městečko Blížkovice leží v mírném úvalu jihovýchodně od Moravských Budějovice a se svou nadmořskou výškou 401 m n.m. jsou jakýmsi rozhraním mezi slunným Znojemskem a tvrdším povětrnostním režimem Českomoravské vysočiny. Naše městečko zaujímalo vždy v minulosti čestné místo mezi ostatními osadami naší vlasti. Dostatek příkladů pro to najdeme v jeho bohaté a zajímavé historii, kterou si v následujících statích přiblížíme.
Počátky osídlení našeho kraje spadají do nejstarších dob. První písemná zmínka o Blížkovicích se objevuje v roce 1349, kdy se již uvádí městečko Blížkovice s kostelem, farou a vsí Blížkovicemi. Kuriozitou je, že vedle sebe vznikly vlastně dvě obce, městečko a ves Blížkovice, které měly vlastní katastry a obecní představenstva, což v našich zemích nemá obdoby.
Kraj Blížkovic byl podle archeologických nálezů osídlen již v době neolitické, jak dokazují Palliardiho a Vildomcovy nálezy broušených a vrtaných kamenných nástrojů ze staršího neolitu a lineární keramiky. Z pozdějších předmětů je např. pozoruhodný nález bronzového zvonce ze žárového hrobu, objeveného r. 1899 v Blížkovicích, či hromadný nález železných předmětů odkrytých kolem r. 1900, kdy jde o krátký železný meč, sekeru, štítovou puklici a různou keramiku. Železné předměty patrně pocházejí z římské provenience.
Krajem vedla prastará obchodní cest, po níž ovšem nezřídka pochodovaly i válečné výpravy, které obyvatele těchto krajin také těžce sužovaly. již na počátku našeho letopočtu to byly římské jízdní hlídky, které v těchto končinách zabezpečovaly římskou říši proti nájezdům germánských Markomanů, tehdejších obyvatel našeho kraje. Důkazem přítomnosti římských vojáků v našich končinách byl nález hrobu římského vojáka v katastru Blížkovic. Již v dobách cyrilometodějských byla Morava hustě osídlena a je sdílen názor, že Blížkovice byly patrně slovanským sídlištěm, čemuž nasvědčuje tvar blížkovického náměstí, které zřejmě tvořilo jádro této osady.
Jméno obce je pravděpodobně odvozeno od jména Blížek, nelze to však přesně historicky doložit. Písemně jako městečko jsou Blížkovice potvrzeny k roku 1498. Názvy obce v pramenech:
1349 – Ulispicz, 1365 – Plispicz, 1464 – Blísskowicz, 1672 – Lisspitz, 1864 - Lispitz, Blíškowice.
V nejstarších dobách ovládaly kraj opevněné hrady, které se mohly stát v případě nebezpečí útočištěm celého okolí. Každé takové nebezpečí bylo ohlašováno ohni na kopcích a výšinách. Odtud také pochází jejich jména: Stráž, Stažek, Číhánky apod. Naše krajina patřila v těch dobách k údělu znojemskému a velmi trpěla spory mezi jednotlivými příslušníky rodu přemyslovců. Po zániku údělných knížectví roku 1197, za účelem správním, byla země rozdělena do šesti krajů a v čele každého stál hrad. Blížkovice patřily v té době ke kraji a hradu bítovskému. Roku 1307 v době bezvládí po vymření Přemyslovců, postoupil král Jindřich Korutanský zemský hrad Bítov v držení Rajmundu z Lichtemburka i se zbožím k němu přináležícím. Tak se Blížkovice dostaly do rukou tohoto kdysi mocného českého rodu, který byl jednou z větví starého rodu Ronovců. Jeden z příslušníků rodu, Hynek Krušina z Lichtemburka, se proslavil v roce 1420, kdy v bitvě u Vyšehradu jako velitel všech husitských oddílů porazil krále Zikmunda. Lichtemburkové byli příbuzní s dalšími Ronovci – pány z Dubé a z Lipé a stejně jako oni nosili v erbu dvě zkřížené černé ostrve (ostrev – německy Ronn – je staré označení pro osekanou větev). Ostrve pánů z Lichtemburka vidíme dodnes ve znacích měst, která tomuto rodu patřívala, např. Havlíčkova Brodu, Přibyslavi a Polné. Také znak městečka Blížkovic ve starších dobách měl snad tvořit štít, na němž v zeleném poli byly namalovány ostrve, ovšem údajně tři. Historicky doložený znak Blížkovic tvoří erb se třemi pavími pery, který je také odvozen ze znaku Lichtemburků, ne však z jeho štítu, ale tzv. klenotu, kde měli paví ocas, který si prý kdysi vybojovali v turnaji. Historicky jsou Blížkovice doloženy jako městečko od roku 1349 (zápis v Deskách zemských), kostel je však podstatně starší.
Ve druhé polovině 16. století vlastnil v městečku Blížkovicích dva lány polí vladyka Markvart Rájecký, pán na Rájci a Osové. Ten se později oženil s paní Bohunkou z Lichtemburků a s ní získal věnem tvrz, dvůr s poplužím a ves Ctidružice, dále městečko Blížkovice a ves při tom městečku ležícím s kostelním podacím a ves Častohostice. Markvart Rájecký z Mírova a Bohunka Bítovská z Lichtemburka prodávají purkmistru a radě města Znojma tvrz, dvůr s poplužím a ves Ctidružice, městečko Blížkovice a ves při tom městečku ležícím i s kostelním podacím a ves Častohostice, což jim náleží s lidmi usedlými a neusedlými, platnými i neplatnými, se sirotky, s platy peněžitými, činžemi i desátky a se slepicemi i kůry s vejci, s robotami spravedlivými na lidech na svrchu psaných, s řekami, potoky tekutými i netekutými, s mlýny, rybníky, lesy, doubravami, chrastinami i se vším příslušenstvím, nic sobě nepodržujíce za 28.500 zlatých. Jeden zlatý po třiceti groších a jeden groš po sedmi penězích bílých. Pečetě přitiskla řada význačných šlechticů moravských. markvartu Rájeckému zůstaly jen dva lány polí v Blížkovicích a tyto se po jeho smrti rozdělily mezi blížkovické usedlíky, kteří z nich odváděli desátek. Stejně tak se mezi ně losem rozdělovaly, až do nedávných časů louky ve Žlebech.
Hospodářství v 16. století
V Blížkovicích byl pivovar, a pro potřebu byl pěstován i chmel, dle všech známek na poli za kostelem, jemuž se říkalo Chmelenec. V městečku byly dále: kořalna, draslovna, pila, cihelna, mydlárna a lázeň s lazebníkem. Poměrně rozsáhlé bylo také rybniční hospodářství. největší rybník byl Holský, který dával ročně 93 kop ryb. Dále rybník Nový, který dával 60 kop ryb a Jordán 50 kop ryb. Obec vlastnila rybník Hadrava a rybník byl rovněž u Pučálkovského mlýna ve vsi. Sádkové rybníky byly v části zvané Rybníčky. Příjmy ze statků Blížkovce v roce 1581 byly z různých platů, jako např. ze slepic, vajec, ovsa, pastvin (771 zlatých, 29 krejcarů, 6 denárů), z rybníků (304 zlatých). Rychtáři byl poplatek prominut. Písař Jan Zkoumal z Blížkovic vykázal čistého příjmu z blížkovického pivovaru 262 zlatých, 16 krejcarů. Z pily 60 zlatých, 26 krejcarů. Za prodané cihly v cihelně Blížkovice 10 zlatých, 18 krejcarů.
Vydání na Blížkovice dle účtů půlmistrů: Ondřejovi Hanákovi, hajnému v Blížkovicích vydáno služné do sv. Martina 20 zlatých a na šat 3 zlaté. Olomouckému tiskaři za uveřejnění trhu v zemském kalendáři, Janu Zkoumalovi, šafáři statku v Blížkovicích služné za dva roky 50 zlatých. Bierschreiber (písař při pivě) v Blížkovicích 13 zlatých. Z přátelství darováno Markvartu Rájeckému, co dlužen byl za pivo, 29 zlatých.
Privilegia městečka Blížkovic
- Obec Blížkovice stala se majitelkou rybníku zvaného Hadrava a neodváděla z něho vrchnosti plat. Jen mlynář, kterému vrchnost pronajala mlýn, odváděl z něho nájem.
- Dle této výsady mohl každý občan na smrtelné posteli za přítomnosti rychtáře nebo jiné úřední osoby svůj majetek odkázati komu chtěl. (tzv. „odúmrť“)
- V obci býval pivovar, kde se vařilo a čepovalo pivo. Tento byl postoupen vrchnosti, která za to udělila obci právo nalévati víno, které mohlo být kdekoli nakoupeno. Toto víno k obecné potřebě sousedé z městečka pořídkem nalévali. Každý soused jako odměnu za tuto práci dostal 6 grošů. Jestliže některý soused, když byl na řadě nemohl nalévání sobě vzíti, dostal odměnu 4 groše.
- Obec Blížkovice o posvícení, které se slavívalo v neděli po sv. Bartoloměji, odebírala od vrchnosti dvě destiliberní bečky vína a městečku je celému k užitku prodávala.
- Obec Blížkovice vlastnila cihelnu, která se nacházela poblíž Nového rybníka (nyní Malý hajek), kde si pálili cihly pro místní potřebu. Obec byla povinna, když toho bylo třeba, i vrchnosti cihly pálit. Ovšem za plat.
- V obci byly konány tři výroční dobytčí a výkladní trhy. A sice na sv. Josefa, sv. Bartoloměje a sv. Lucii.
- Dva lány, které patřily Markvartu Rájeckému, směly se rozděliti mezi místní občany, kteří z těchto polí odváděli desátek.
Tato privilegia byly sepsána za cídaře Ferdinanda III. dne 1. února 1655. Potvrdil je později císař Karel VI., Marie Terezie a Josef II.
Cechy v Blížkovicích
Panská hospoda na náměstí byla sídlem 8 cechů, v nichž se sdružovali řemeslníci i ze vzdáleného okolí. vynikly například cechy truhlářský a řezbářský, jejichž umělecké výtvory zdobí nejen kostel v Blížkovicích a zámek na Bítově, ale i mnoho jiných významných budov v kraji. Všechny cechy neměly samostatné vedení a bylo jich třeba několik sdruženo pod jedním vedením. Byly to cechy: řeznický, truhlářský, řezbářský, kolářský tesařský, hrnčířský a zednický. Samostatné vedení měl pouze cech řeznický, který měl také svůj prapor. Cechovní zasedání, neboli hromady, se konaly vždy na Boží tělo. Na cechovních shromážděních se přijímali učni, dostávali za vyučenou tovaryši a přijímali se případně noví mistři. Řešily se také všechny organizační záležitosti cechu, spory mezi členy cechu apod. Podobně rušným životem žily i ostatní cechy. Je jen škoda, že mnohé cechovní památky zničily časté požáry, které v Blížkovicích řádily. K cechovnímu životu v Blížkovicích je třeba ještě dodat, že cechy ovlivňovaly do značné míry celý život v obci. Cechovní regule předepisovaly nejen jak má býti vedena správa cechu, ale také jak má vypadat soukromý život mistrů a všech oudů cechovních. Dle nich se trestalo opilství a různé jiné nepravosti, což mělo vliv na celkovou morálku v obci.
Je dále zajímavé, že cechovní regule předepisovaly i to, že každý učeň a tovaryš musí alespoň jednou týdně láznu bráti. Taková lázeň v městečku Blížkovicích také byla.
Andreas Berchtonydes z Tyranu
Po bitvě na Bílé hoře a hlavně pak po zavedení Nového zřízení zemského (1627) se velká část majetku v českých zemích dostala do rukou cizí šlechty. Asi v roce 1628 se stal hejtmanem znojemských statků Andreas Berchtonydes de Tyran, pán na Hrotovicích, Starči a Krhově. V této hodnosti přišel i do Blížkovic, snad proto, že byly v blízkosti hluboké lesy plné zvěře. Již roku 1636 si zde vystavěl rozlehlé panské sídlo. Aby je mohl umístit v blízkosti u středu náměstí, zabavil blížkovickým sousedům Sýkorovi a Kořítkovi jejich usedlosti a na jejich místě si postavil svůj panský dvorec. Poněvadž tento muž vládl znojemským statkům, dal vymýtit značnou výměru lesa za rybníkem Holský. Tak získal rozsáhlé pozemky, které připojil ke svému statku. Aby neměl starosti s jejich obhospodařováním, rozšířil na ně robotní povinnosti blížkovických poddaných. Svoje sídlo mohl již tehdy postavit převážně z cihel, neboť přes protesty primátora a starších obce zabral pro sebe obecní cihelnu. Mimo to dal postavit ještě panskou cihelnu v prostoru Širčiny. Když takto získal značný majetek, snažil se jej i zabezpečit. V Okresním archívu ve Znojmě je opis následujícího znění: „Císař Ferdinand III. osvobozuje Jiřího Ondřeje Berchtonydesa z Tyranu, majitele svobodného domu v městečku Blížkovicích, jakož i jeho potomky a řádné nástupce ode všech robot a desátků (vyjma duchovních), od všelikých druhů obilí nebo příkrmů a od dávek při ubytování vojska. Dál jest on i jeho nástupci oprávněni za obvyklý poplatek tři měřice ovsa si dovážeti palivo z blížkovického lesa, které tam stejně hnije. Mimo tj. oprávněn si dáti vymalovati znaky orla římského, říšského a erby zemské.„ Berchtonydes škodil občanům Blížkovic i jinak. Obec vlastnila rybník Hadrava nade vsí a měla z něj značný užitek. Berchtonydes dal pod hrází rybníka zbudovat panské sádky, které musely být napájeny vodou z rybníka i za cenu, že obecní ryby v něm lekly. U panského mlýna dal rozšířit pilu a práce na ní musely být konány rovněž robotou. Když zestárnul, prodal statek městu Znojmu. Blížkovičtí poddaní ovšem odepřeli plnit robotní povinnosti, které jim uložil Berchtonydes. A tak se město Znojmo snažilo statek prodat. Když se to nepodařilo, byla z něho zřízena panská hospoda, která se nakonec dostala do soukromých rukou a byla po mnoho let střediskem společenského života městečka. Její jméno bylo „U černého orla“.
Léta páně 1678 nechtějíce se žádný soused a kupec v ten dům panský najíti, puštěn jest do nájmu za panskou hospodu. Pak se již píše panská hospoda svobodná.
Robota
I po skončení třicetileté války vedli Habsburkové další války, proti Turkům, proti Francii a později proti Prusku. Války se sice Čechám a Moravě z části vyhnuly, ale české země nesly hlavní finanční břemeno ve formě kontribucí. Stupňující se robotní povinnosti vyvolávaly opakovaně selská povstání. Pod vlivem selské vzpoury v Čechách v roce 1680 vydal císař Leopold II. prvý robotní patent, který omezil robotu na tři dny v týdnu (pro Moravu byl tento patent zaveden až v roce 1713). Asi nejznámější selské povstání na našem území vypuklo v roce 1775 ve východních Čechách. Po jeho potlačení (porážka sedláků u Chlumce nad Cidlinou) vydala Marie Terezie robotní patent, který odstranil alespoň největší zlořády.
Robotní zatížení poddaných v Blížkovicích bylo v polovině 18. století následující: sedlák s dvěma koňmi – tři dny, pololáník pěší – tři dny, domkař – jeden den, pěší – dva dny, podruh pěší – jeden den. V létě navíc: sedlák – jeden den, pěší – tři dny, čtvrtláník – jeden, pěší – tři dny. K tomu je třeba dodat, že Znojmo jako vrchnost přece jen i při vymáhání robotních povinností postupovalo benevolentnějším způsobem v porovnání s vrchnostenskými feudály. proto se prý blížkovičtí do žádných selských povstání nezapojili.
Josef II. vydal konečně roku 1781 patent o zrušení nevolnictví. Poddaný napříště nepotřeboval svolení vrchnosti k sňatku, naučení řemeslu či ke studiu a mohl se svobodně stěhovat. Patent se však nedotkl instituce poddanství. Josef II. chtěl původně zrušit zcela i robotu, v patentu pak její zrušení nařídil pro statky komorní, ostatním vrchnostem alespoň doporučil její zrušení a její nahrazení prací placenou ve mzdě. Tohoto doporučení uposlechly vrchnosti i na statcích městských. Blížkovská vrchnost, královské město Znojmo, ještě v roce 1781 provedlo zrušení roboty a nahradilo ji prací placenou.
Obyvatelstvo
Před třicetiletou válkou bylo v Blížkovicích městečku 34 usedlostí, z nichž zůstalo osazeno 24 a 10 zpustlo. Do roku 1671 byla osazena znovu 1 usedlost. V této době byli ve vsi ze starých usedlíků 2 celoláníci, 1 pololáník a 21 domkářů, z nových pak 1 celoláník. Zbývající poustky zůstaly prázdné. V Blížkovicích vsi bylo před třicetiletou válkou 68 usedlostí, ze kterých zůstalo osazeno 24 a 44 zpustlo. Do roku 1671 bylo znovu osazeno 7 usedlostí. Ze starých usedlostí bylo tehdy 8 celoláníků, 9 pololáníků a 7 domkářů, z nových 2 celoláníci, 1 pololáník a 4 domkáři.
Uvádí se v Blížkovicích 1 obecní mlýn o 1 složení a 2 řemeslníci – tesař a zedník.
V Blížkovicích městečku skoupila vrchnost svobodný dvůr se 40 měřicemi gruntovních polí a 120 měřicemi klučí. Koncem feudálního období v roce 1843 žilo v Blížkovicích městečku 554 obyvatel, z toho 265 mužů a 289 žen v 91 domech a 137 domácnostech. V městečku bylo celkem 16 domů pojištěno proti ohni. Domy ve vsi byly nízké s malými okny, stavěné z kamene nebo nepálených cihel, kryté na střeše slaměnými došky, střecha byla společná pro obytnou část a chlévy, dřevěné stodoly kryté rovněž slámou, byly stavěny opodál obydlí nebo na konci zahrad. Celkem 9 domů bylo pojištěno proti ohni. Ke kvalitnějším stavbám patřily farní dvůr, pokrytý šindelem, dále škola, hospoda a radnice, všechny poschoďové, z cihel a kryté cihlovou krytinou. V Blížkovicích vsi v roce 1843 žilo 715 obyvatel, z toho 328 mužů a 387 žen, ve 130 domech a 174 domácnostech.
Po roce 1848
Po revolučních událostech, po roce 1848 nastal v našich zemích i rušnější politický život. To platilo v plné míře i pro Blížkovice, kde zejména v městečku zásluhou cechů a lepší návštěvou školy, vždy byla poněkud vyšší úroveň celkového uvědomění občanů. Již v roce 1861 ve volbách do Zemského sněmu moravského byl za venkovské okresy Moravské Budějovice, Znojmo, Vranov zvolen poslancem na období 1861 – 1868 blížkovický městecký purkmistr Jiří Konvalina. V roce 1866 uviděly i Blížkovce ustupující armádu rakouskou a postupující armádu pruskou po prohrané válce u Hradce Králové. Obyvatelstvo ze strachu prchalo před „Prajzy“, jak je nazývalo, do lesa. Ovšem tito, když přišli a dostali jídlo a pití, chovali se celkem klidně. Od nich naši předkové mimo jiné poprvé okusili kávu, kterou si Prusové vařili a dávali občanům naší obce ochutnat. Tragická situace ovšem nastala po jejich odchodu, kdy v obci vypukla cholera. Velmi mnoho lidí onemocnělo a 63 jich zemřelo. Byli pochováni do společné šachty při pravé straně kostela.
V roce 1875 byl zřízen v městečku Blížkovice zdravotní obvod.. V roce 1913 postavila obec vilu Aesculap pro obvodního lékaře za 14.000 Kč.
Tuto v roce 1917 musela z finančních důvodů prodat. Koupil ji koňský handlíř za 13.000 Kč, který ji téhož roku prodal za 17.000 Kč řídícímu učiteli Janu Juřičkovi.
Poštovní úřad zřízen byl zřízen v roce 1880. Městská škola se zde připomíná již v roce 1572. V městečku působily: podporující spolek bývalých vojínů – od r. 1883, Ústřední matice školská – od r. 1883, čtenářský spolek – od r. 1886, který pod vedením učitele Jana Juřičky vyvíjel rozsáhlou kulturní a společenskou činnost. Dobrovolný hasičský sbor – od r. 1893. 1900 – zřízena záložna „Kampelička“, Omladina – od roku 1911, Farní jednotka Cyrilská - od roku 1911, místní odbor Národní jednoty pro jihozápadní Moravu – od r. 1912, Spolek pro okrašlování a ochranu domoviny – od r. 1912.
1. světová válka a vznik republiky
Válečná tragédie, která vypukla v červenci roku 1914, těžce zasáhla i naši obec. Všichni muži schopni vojenské služby narukovali do války a doma v hospodářstvích zůstaly jen ženy, děti a starci. Konec války v roce 1918 pak znamenal rozpad Rakousko-uherské říše a vznik samostatné Československé republiky. Zrod svobodného státu svými životy zaplatilo 47 mužů z obou blížkovických obcí.
Brzy po osvobození došlo ke sloučení obou obcí blížkovických a to v r. 1919 v jeden politický celek v obec městys Blížkovice (předtím byly sloučeny v roce 1910, což však vydrželo pouze rok a poté byly znovu odděleny). Prvním starostou definitivně sloučené obce se stal Josef Konvalina.
V roce 1921 byla ustavena Jednota zřízenců Československých státních drah, místní skupina Unie železničních zaměstnanců, 1922 Jednota Čs. Orla, místní odbor Matice Cyrilometodějské, 1919 TJ Sokol, 1920 byla zřízena veřejná knihovna, 1921 zakoupen od města Znojma dům , pro zřízení měšťanské školy (za 140.000 Kč), 1921 byla zřízena četnická stanice v domě čp. 118, v roce 1921 proběhlo v kostele svěcení mramorových desek se jmény padlých vojínů v 1. světové válce, 16. 2. 1921 první sčítání lidu ČSR, kdy v naší obci žilo 1.383 obyvatel. V roce 1920 bylo započtu se stavbou rodinných domu k zastávce, 1922 vysázeno náměstí stromy Okrašlovacím spolkem (28 kaštanů a lip), 1923 byla zřízena školní zahrada v Krunkrábě, 1928 darovala obec pozemek Sokolu na hřiště a OZ odhlasovalo subvenci 15.000 Kč na stavbu Sokolovny, darovala pozemek na stavbu Orlovny (Lidový dům), a byl postaven nový chudobinec a obecní stáje pod Budínem. 31. 8. 1929 byla do obce přivedena elektřina.
Okupace
Nástupem Hitlera k moci v sousedním Německu vyvstávala i pro český národ hrozba nacismu. Když provokace naší německé menšiny dostoupily vrcholu, byla 21. května 1938 nařízena částečná mobilizace. Napětí se stále přiostřovalo a dne 24. 9. 1938 byla nařízena prezidentem úplná mobilizace armády. Všichni muži, kteří podléhali branné povinnosti, s nadšením nastoupili ke svým plukům. Tehdejší vláda kapitulovala a vydala naše pohraničí, takže nebylo našim vojákům dopřáno osvědčit své vlastenectví. Po obsazení celé republiky německou brannou mocí se náš národ semknul k obraně. Za nejtěžších podmínek se rozvinul pozemní boj, který si vyžádal těžké oběti. Do tohoto boje se plně zapojily i Blížkovice.
Brzy po zřízení protektorátu vznikla odbojová skupina „Obrana národa“, která působila zejména v období 1939–1941, kdy byla po řádění gestapa téměř zlikvidována. Významnou složkou odboje byla i sokolská organizace, která tehdy mohla působit až do dubna 1941 na legálním základě svých jednot a tato spolupracovala mezi jinými i s Obranou národa. Na Moravě byl zemským velitelem ON generál Všetička, krajským velitelem plk. št. Jiří Jaroš (bývalý velitel 24. pluku ve Znojmě) a okresním velitelem pro Moravské Budějovice náš občan Antonín Roupec. Z Blížkovic byli zatčeni: Antonín Roupec – ředitel školy, odsouzen na 10 let káznice (původně k trestu smrti), po osvobození se vrátil, avšak na následky věznění zemřel. Leopold Špička – učitel, zemřel ve vězení v Breslou, František Krpoun – železničář, zemřel na následky týrání v koncentračním táboře v Osvětimi. František Ležák – učitel, odsouzen ke čtyřem letům káznice, vrátil se. Po zotavení dále učil v Blížkovicích, jako důchodce žil v Moravských Budějovicích, kde r. 1980 zemřel. Josef Křivánek – učitel, odsouzen ke čtyřem a půl letům káznice, vrátil se. Učil v Praze, pak v Blížkovicích, jako důchodce odešel do Znojma, kde zemřel. Štěpán Bouzar – berní úředník, žil v ilegalitě. Nakonec však byl vyzrazen a zatčen a spolu s rodiči, otcem Antonínem Bouzarem, matkou Anežkou Bouzarovou, sestrou Emilií Bouzarovou, bratrem Janem Bouzarem, švagrovou Marií Bouzarovou, bratrancem Karlem Novákem, strýcem Janem Novákem, manželkou bratrance Františkou Novákovou a bratrancem Janem Novákem a kamarády Jiřím Láníkem a Josefem Holíkem popraven zastřelením na dvoře Kounicových kolejí v Brně 24. 6. 1942. Mimo tyto jmenované zemřeli v koncentračních táborech další naši občané: A. Freud, nar. 1902, A. Freud, nar. 1909, F.Freudová, nar. 1873, F Kaufmanová,
nar. 1886, H. Konvalinová, nar. 1910, H. Kincl, nar. 1911. Jako pilot československého zahraničního letectva havaroval a zahynul při účasti na cvičném souboji v lednu 1942 náš občan Blažej Konvalina. Prsť ze společného hřbitova byla dovezena z Anglie, z města Honchurch 8. 5. 1997 a je uložena v rodinném hrobě v Blížkovicích. Mnoho dalších našich občanů zažilo během okupace častých výhrůžek, nepříjemností a násilí za svoje postoje a to jak ze strany německých úřadů a gestapa, tak místních konfidentů v čele s Raškovou.
Osvobození
Po porážce a průlomu německé fronty na Dyji, začala opouštět 7. 5. 1945 německá posádka včetně nacistického úřednictva, ošetřovatelek a lékařů i německého obyvatelstva město Znojmo. Město bylo 8. 5. 1945 v odpoledních hodinách osvobozeno. Tak jako jinde i u nás v Blížkovicích museli občané kopat zákopy a to na jižním okraji lesíka „Seče“ po pravé straně státní silnice, směrem od pily na Lažínky. Poslední dny v měsíci dubnu stále častěji projížděly po silnici Znojmo–Jihlava kolony německého vojska. Některé odbočovaly přes Blížkovice dále na západ. V jarních měsících byli v obci ubytováni němečtí civilní uprchlíci, kteří tu nějakou dobu pobyli. Ale koncem dubna museli rolníci, kteří měli koňský potah, tyto přepravovat do Třebelovic, Jemnice a někteří museli dojet až do Dačic. S nimi odjeli také vojáci týlové jednotky. Začátkem května se již téměř nepracovalo a ve škole se nevyučovalo. Občané si připravovali úkryty pro případ, že by se zde zastavila fronta. Do úkrytů schovávali potraviny a cenné věci. Sledovali vysílání Moskvy, Londýna a českého rozhlasu o průběhu Pražského postání. Připravovali se na osvobození.
Dne 7. května přivedli Němci do obce asi 200 ruských zajatců a zavřeli je do místností obecné školy (poté kino Panorama). Pokud se dalo a strážní dovolili snažili se občané podstrčit zajatcům nějaké jídlo. Dne 8. května v ranních hodinách přijelo od státní silnice německé vozatajstvo, vozy byly okamžitě umisťovány do stodol a průjezdů všech domů. Kromě munice byly vozy naloženy pytli cukru, vína, tabáku a dalším, co nakradli při ústupu jižní Moravou. Po ubytování tito zdecimovaní vojáci zbytku německého Wehrmachtu popíjeli víno a pálili spisy, mapy, psací stroje a všechno, co je zatěžovalo a co nechtěli zanechat postupující Sovětské armádě. Až k nám už doléhalo dunění děl, fronta se blížila. V pozdních odpoledních hodinách pak němečtí vojáci překotně opustili obec, aby se vyhnuli obklíčení a zajetí Sovětskou armádou, která pronikala od Hrotovic směrem na Jaroměřice nad Rokytnou, Moravské Budějovice k Jemnici. A pak už obcí projížděly až přes půlnoc německé jednotky, které měly za úkol zpomalovat postup Sovětské armády. Jako poslední projížděly kolony SS na tancích a autech. Šla z nich hrůza. Až do půl třetí hodiny ranní 9. května procházely obcí menší skupinky nebo jednotlivci – většinou SS-mani, tloukli na uzavřená vrata, na okna a se zbraní v ruce žádali na občanech kola, koně a civilní šaty. V tu dobu však už měli ústupovou cestu odříznutou, protože sovětské jednotky se obchvatem zmocňovaly Moravských Budějovic a pronikaly dále k Jemnici. Pak nastával klid přerušovaný občas vzdálenými detonacemi a obec se stala územím nikoho. Dne 9. května v časných ranních hodinách přijeli první sovětští vojáci. Byla to průzkumná hlídka na nákladním autu. Kolony sovětských vojáků, které spěchaly na pomoc Praze, se nezadržitelně valily několika proudy po státní silnici i mimo ní. Blížkovicemi začaly kolony projíždět někdy mezi sedmou a osmou hodinou ranní. Hlavní proud směřoval od Ctidružic přes vesnici Nové Syrovice. Týmž směrem postupoval i hlavní proud od státní silnice. Rudou armádu přivítali blížkovičtí občané v čele s revolučním Národním výborem na „Městečku“. Vyhrávala kapela Jakuba Kuchtíka, tančilo se a podávalo občerstvení. Blížkovice byly osvobozeny bez boje.
Léta po válce
Válka skončila a v jihomoravském pohraničí se začal obnovovat nový život. Poválečný obraz Znojemska byl chmurný. Zemědělství bylo značně zanedbané, někde zpustošené. Stejně tomu bylo i v průmyslu, obchodu i v ostatních úsecích hospodářství. Do pohraničí na výzvy vlády a revolučních NV přicházeli noví osídlenci z vnitrozemí. Také z Blížkovic odešly brzy po osvobození desítky rodin (asi 200 občanů). Byli to v prvé řadě ti, kteří po zabrání Sudet v roce 1938 našli v Blížkovicích dočasný domov, a kromě nich to byly rodiny
drobných zemědělců a bezzemků. Tyto převzaly německé konfiskáty a některé rodiny se později vrátily, protože se nemohly sžít s prostředím. Po roce 1945 patřily Blížkovice k okresu Mor. Budějovice, až do územní reorganizace v roce 1960, kdy se staly součástí okresu Znojmo.
Dne 23. ledna 2007 byl obci Blížkovice navrácen statut městys.
Čerpáno z materiálu: Účelová publikace "Blížkovice" vydané k 650. výročí od první písemné zmínky o obci Blížkovice
